Holešovický dvorek - studie rekontrukce Hal 27 a 28 v Pražské tržnici

Holešovický dvorek
„Takovej ostrůvek – oáza na konci jatek u vlečky, který budou všichni rádi obývat.“
Řezníci, cukráři, pekaři pizz(CZ), vinárníci, všichni jejich hosté a návštěvníci,
ale třeba i veterináři v patře. Ostrůvek s dvěma domečky a dvorečkem mezi
nimi, kde z každého okna kouká nabídka neodolatelných pochoutek připravených
s láskou lidmi, kteří je zhotovují s řemeslným sebevědomím a s příkladnou
dovedností a které to baví. Proto hodně oken, výloh, průhledů a výhledů. Nic
není ukrýváno, nic není tabu. Všechno uvnitř slouží něčemu dobrému, není co
ukrývat a není se za co stydět. Zákazník musí cítit, že není na obtíž a prodávající
musí mít hrdost dobrého hostitele.
Dva drobné domky bývalých holešovických jatek spolu dávno srostly. Stalo se
tak ale z nějakého musu, nedobrovolně, nepřirozeně. Spojily se pouze stavebně.
Po vybourání vnitřních poloprovizorních přístaveb získal každý domeček
znovu svoji autonomii. Stojí sám za sebe, ale ulička s dvorečkem mezi nimi je
více pojí, než tomu bylo předtím. Do uličky a do dvorečku mohou vstupovat lidé,
stanout uvnitř a pocítit jejich ochranu. Klenákem toho bezpečného spojení
je velký strom. Velký strom v malém dvorečku. Nejlépe platan, aby dával světlý
stín, ne tmavý černý, jak na návsi pod lípou. Pod platanem ve městě je člověku
dobře. To vědí v Anglii i ve Francii, kdysi se to vědělo i u nás. Pod platan patří
voda, kašna, káď. Jistě káď, to stačí. Na jatkách v Holešovicích musí být znovu
káď.
A všechno zprůchodnit, aby každý našel do dvorečku, pod platan, ke kádi s vodou
cestu. Aby si tam mohl vychutnat klobásu, dortík, zmrzlinu, piczu, sklenku
vína…
Co sledujeme? Jenom radost, nic víc. Veřejná toaleta snad bude blízko.:)