Projekt
MUSEum+ Pece VP4, VP6 v Dolní oblasti Vítkovic
zhotovitelský tým: Ing.arch. Josef Pleskot, Ing. arch. Michaela Košařová , Ing. arch. David Ambros, Ing. arch. Michaela Zucconi
MUSEum+. Industriální muzeum v Ostravě, státní příspěvková organizace
MUSEum+ není
pouhým muzeem paměti. Navzdory tomu, že jeho tradiční muzejní expozice se
rozkládají na ploše okolo 5 000 m2 a zhruba 2630 m2 zaujímají depozitáře, má
výraznou edukativní ambici, která spočívá ve srozumitelné metaforické formě
interpretace minulosti, současnosti a budoucnosti. V jeho programu je sledování
proměn života a společnosti v toku času.
Na existujících vysokých pecích lze přehledným způsobem ilustrovat dějiny
industriální epochy a výrobu jejího zásadního produktu – oceli. V odhaleném podzemí
jsou ukázány základy dynamiky proměn technologií, které výrobu zajišťovaly.
Základy budou odhaleny šetrným způsobem s využitím metod industriální
archeologie. Bude tak možné ukázat zajímavé poznatky a doklady o vývoji, který
na místě hekticky probíhal po dobu více než jednoho století.
Zvolená architektonická koncepce řešení MUSEum+ umožňuje zachovat autentickou
podobu vysokých pecí, ohřívačů vzduchu, prašníků, pomocných staveb i
slévárenské haly s odlévací plošinou. Nově vložená schodiště, výtahy a plošiny
spolu s upravenými stávajícími vertikálními cestami dovolí pozorovat a chápat
nejen složité prostorové a technologické souvislosti metalurgických aparatur,
ale také pracovní procesy a úkoly lidí, kteří je obsluhovali.
Novotvary vstupních objektů, které jsou podstavené pod ocelovou slévárenskou
plošinou na základní úrovni parteru (+-0,00) obsahují veškeré funkce a úvodní
informace, které potřebují návštěvníci z přítomného času k tomu, aby dokázali
vstoupit do procesu dokládajícího proměny života v čase. Scénáře a programy k
chápání proměn jim bude MUSEum+ promyšleně a objektivně servírovat. Neměli by
být příliš směrováni a manipulováni, ale hned v úvodu by měli pocítit, že se
jim naskýtá příležitost osvětlení industriální epochy a společenských proměn,
které způsobila. Ukáže se, do jaké míry jsme dědici jejích odkazů a jak složitě
se s nimi vyrovnáváme.
Vlastní přítomnost žijeme v době, kdy se snad více než kdy jindy ptáme, jaká
budoucnost nás čeká. Mnohé dokážeme předpovídat na základě kriticky popsané
minulosti a zodpovědně analyzované přítomnosti, kterou denně procházíme. Jaká
bude budoucnost naší civilizace, celé planety a celého lidstva? Na vznesené
otázky mohou přinášet odpovědi tematické výstavy, ale zejména program umístěný
ve futuristickém objektu, který levituje v podstřeší slévárenské haly nad její
technologicky tvarovanou podlahou. V útrobách tohoto objektu - tubusu lze
pomocí nejvyspělejších digitálních technologií i umělé inteligence provozovat
jakousi laboratoř pro predikování budoucnosti například v oblasti technologií,
získávání energií i v oblasti sociálních modelů života.
Poněkud zjednodušeně a s jistou nadsázkou lze shrnout, že v přízemí se studie
převážně zaměřuje na žitou přítomnost, v podzemí mezi základy se nachází paměť
neustále zkoumané minulosti a nad industriální krajinou slévárenské plošiny
pluje imaginativní budoucnost
v podobě organicky modelovaného tubusu. Ale ve skutečnosti je všechno se vším
vzájemně propojené a tvoří dohromady jeden smysluplný celek určený pro
poznávání a vzdělávání.