Vila Dykova 14

Stane se, že dům má v sobě uvězněné nedefinovatelné trauma, které na vás zapůsobí hned při prvním kontaktu s ním. Jako by zdi měly paměť a uchovávaly nějaké tajemství. Když jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodl domem v Dykově ulici zabývat, umanul jsem si, že se pokusím stesk z jeho zdí vypudit. Nový majitel se v tomto úsilí stal mým spojencem. Světlo vpuštěné dovnitř domu způsobilo své. Roztrhlo oponu tmy. Aby bylo potvrzeno, že dům už není věznitelem chmurných nálad, rozhodli jsme, že okna v přízemí nebudou zakrývána, každý kolemjdoucí po ulici zahlédne umělecky vymalované stropy. Dům se otevřel a vydal ulici své tajemství, vstoupil do veřejného prostoru. Myslím, že toto rozhodnutí jej vysvobodilo, začal vyzařovat radost. Citlivě navržená zahrada vše jen umocňuje.